Druhý den v Chicagu a všechno co se za ten den stalo, z hlavy vytlačil večerní zápas. Ku.va to byl mač! Nic jinýho se k tomu říct nedá. Zápas proti Jets byla pohádka a hladkým průběhem, ale tohle bylo jinačí drama. Už jen proto že domácí byli lepší, ale nám dobře zachytal gólman a měli jsme víc štěstíčka. Co se týče United center, krásně z ní vyzařuje atmosféra z dob minulých, už jen díky všem vlajkam zavěšených u stropu haly, jak hawks tak i Chicago Bulls. Ale ta kostka u stropu, je na ní víc reklam než hokeje, to se vážně nepovedlo.

Ale bavilo me chodit sám po chodbách haly v dresu soupeře. A poslouchat občasné poznámky a narážky domácích. Při procházení haly a při potkaní dalšího fanouška Avs, mě potěšilo nastavení pěsti a tuknuti si. To jsem nevěděl že to tak chodi.

Co se týče zbytku dne, ráno vyhlídka města z mrakodrapu John Hancock Center byla paradni, ale ta cena za to, 22 dolarů se mi zdá trochu mimo. Po obědě jsme se se vydali pred hotel hráčů ulovit pár podpisu. A podařilo se. Největší dojem asi udělali Varlamov s Kerfootem. Přišli jako první a bez problemu rozdávali podpisy a fotili se s námi. Potom se teda pochlapili i ostatní, včetně kapitana, takže respekt jim, že jim nejsou fanoušci lhostejní. Co se o Rantanenovi říct nedá ... "Jo odložim si kafe a dojdu" ... nedošel, tak snad priste.

- Michal