27. 12. 2008
Dnešek byl pro mě velkým dnem. Dnem, kdy se splnil můj sen. Vše začalo ráno, kdy jsme se začali s klukama připravovat na večerní zápas. Vyrobili jsme 2 slogany podporující náš tým, zkontrolovali všechny věci, které si chceme vzít se sebou. Kolem poledne jsme vyrazili do Downtonu. Udělali jsme malou procházku, dali si oběd a poté vyrazili na stadion. V 17h jsme šli vyzvednout lístky, které nám nechal Budaj v recepci na stadióně. Krom 3 lístku do dolního sektoru s pěkným výhledem nám ještě udělala radost VIP samolepka, která nám dovoluje vstup do prostor určených členům rodiny a nejbližším přátelům hráčů. Před začátkem zápasu jsme měli malé přátelské setkáni s fanoušky Detroitu, poté jsme si prohlédli celý stadion. Také se nám podařilo domluvit rozhovor s televizí. Při rozbruslení jsme se dostali až dolu k ploše, a tak jsem mohl pořídit pěkně fotky. Poté show začala. Bylo to něco neskutečného, všechny ty světla, efekty, zvuky a celkové chováni lidí byl neskutečný zážitek. Zápas se vyvíjel velmi dobře, neboť po první třetině byl stav 3:0 pro Avalanche. O přestávce jsme zůstali sedět na místech a užívali si skvěle atmosféry, která zde panovala. Bylo vyprodáno a tak zvuková kulisa byla velmi dobrá. Trochu mé překvapilo množství fanoušku Detroitu, které bylo pomalu na 1 ku 1 s místními. Zápas se zdramatizoval, když Detroit srovnal krok a vyrovnal na 3:3. Během třetí třetiny jsme měli již zmíněny krátký rozhovor pro televizi, díky kterému se nám podařilo upozornit na náš fanklub Eurolande. Jelikož se na lede již nic zásadního nestalo, zápas dospěl do prodloužení a nakonec na nájezdy. Byl jsem rád, protože vidět nájezdy Colorada na vlastní oči byl vždy můj velký sen. Po skvělém výkonu Budaje a spolehlivým Wolskim jsme vyhráli a na stadióně propukly radostně oslavy. Když jsme chtěli využít naše VIP průkazy, byl trochu problém dostat se do správných míst pres všechny ty odcházející lidi, ale nakonec jsme to zvládli v čas a mohli si tak užit neskutečný zážitek, kdy kolem nás procházeli skoro všichni hrací jak Colorada, tak i Detroitu. Je to perfektní když kolem vás chodí takové hvězdy jako Chelios, Hossa, Hejduk a spousta dalších a vy si s nimi podáváte ruku, fotíte a povídáte o zápase. Byl jsem překvapen vstřícnosti a pohodovým přístupem všech, se kterými jsem se setkal. Jsem neskutečně šťastný, že jsem se něčeho takového dočkal a s napětím očekávám průběh dalších dnu, i když si už ani neumím představit, co lepšího by nás mohlo potkat.